O nás

Velká osobnost flebologie,

doc.MUDr. Maruška Horáková, DrSc.,

narozena 15.08.1925, vyrůstala v krásném podhorském městečku,  Rychnově nad Kněžnou, v nádherném prostředí renesančního mlýna, kam se sjížděly koňské povozy naložené obilím z celého kraje, aby naložily mouku a voňavý chléb. Práce bylo od časného rána do večera, byla to však práce radostná, která přinášela mnoho užitku pro celý kraj. Vyhledávaný mlýn, proudy lidí, kteří odcházeli spokojeni, to vše působilo na vývoj dítěte a zanechalo nesmazatelnou stopu. Již jako malá holčička, když jí chtěli s něčím pomoci,  pronáší okřídlenou větu: „ Já sama!" ... a to jí zůstalo!!!  Byla nesmírně samostatná a úžasně nadaná. S Jiřím Šlitrem hraje v jeho první kapele!! ...a on notuje píseň :

Nade mlejnem pode mlejnem tam já chodím rád. Když vás vidím za roh koukat tak se musím smát....

S nesmírným elánem a velikou láskou vede skauty, kteří ještě dnes se slzami v očích na ni vzpomínají.

Odmaturovala na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou v roce 1944. V roce 1945-1951 studovala na lékařské fakultě v Praze.

Po všeobecném medicínském vzdělání se orientovala na obor dermatovenerologie. Začíná jako sekundární lékařka na kožním odd. KÚNZ v Liberci, potom od roku 1957-60 působí na kožní klinice v Hradci Králové jako asistentka. Zde začíná svou výzkumnou práci, kterou pak plně rozvinula až  v roce 1960 jako odborná asistentka na kožním odd. FDL UK v Praze. Flebologickou problematiku považovala v dermatologii za velmi závažnou a v tomto směru viděla i další zaměření své odborné činnosti po stránce vědecko-výzkumné i pedagogické.

V roce 1969 obhájila svůj resortní výzkum: Změny cévních reakcí vlivem tepelného a chladového testu měřených IPG, který byl oceněn a odměněn. Další resortní výzkum: Použití elektrokapacitní pletysmografie při zjišťování stupně žilní insuficience dolních končetin byl předán v roce 1974 k obhajobě. V roce 1975 byly ukončeny dva resortní výzkumy: Úkoly vazomotoriky při poruchách krevního oběhu dolních končetin se zvláštním zřetelem k dermatologickým onemocněním, a podúkol tohoto výzkumu: Vypracování nového přístupu, tj. diagnostika, indikace, technika a hodnocení sklerotizačních přípravků a komplikací sklerotizace primárních varixů.

Snažila se o aktivní zlepšení podmínek pro pracující nemocné s žilními chorobami a byla iniciátorkou založení České flebologické sekce při dermatologické společnosti JEP v roce 1969. Ve spolupráci s profesorem Konopíkem uskutečňuje svůj záměr . Stává se první rok předsedou této společnosti a dále potom jako generální sekretář vytváří podmínky pro interdisciplinární spolupráci při komplexním léčení poměrně vysokého procenta nemocných v produktivním věku i pro rozsáhlá preventivní opatření v dětském .

Ve svém zaměření  kožních onemocnění z poruchy cévní cirkulace dosáhla mezinárodního uznání. Od roku 1971 byla členkou Francouzské flebologické společnosti, kde ji byl posléze uděleno čestné členství.

V roce 1975 v záři zajišťovala jako generální sekretář Pražskou flebologickou konferenci, která byla pořádána s Francouzskou flebologickou společností a s Flebologickou společností Be-ne-lux. Tato konference, kterou navštívilo 400 posluchačů, z nich 140 cizinců byla velkou přehlídkou naší flebologie a spolupráce s chirurgy, internisty a dermatology. Vedle toho poprvé shromáždila na společné pracovní schůzi odborníky ve flebologii všech socialistických států a tím se stala tato konference první toho druhu. Rozvíjí spolupráci se světovými flebologickými kapacitami jako byl dr. Robert Stemmer, dr. Henri van der Molen, prof. Santler, prof. Klüken, a další.

V roce 1976 získává titul Čestný člen Flebologické společnosti BE-ne-lux,  a to za práci v oboru dětské flebologie, neboť  byla jako první, která se touto problematikou ve světě zabývala. 

Jejím učitelem byl nezapomenutelný dr. Robert Stemmer, který byl vzorem flebologů.

Ona sama o něm řekla, že jí nejen naučil flebologii, ale i žít! Tímto ho naprosto přesně ohodnotila. Je to již veliký dar, když někdo umí nejen svůj obor, ale má ještě rád. Má rád lidi a tuto lásku rozdává. Měl nesmírný dar rozdávat radost, všichni, kdo jsme ho znali, víme, že  dr. Stemmer byla veliká osobnost, která byla plná nadání a optimismu. Toto měli oba společné. On sám pak o ní řekl, že učil mnoho lidí, ale že docentka Horáková udělala u nás z flebologie hodnotu. Ano, sklerotizace je metoda, ale co který lékař z ní vytvoří, záleží již na onom lékaři. Záleží na tom, jaký postoj zaujme k výkonu samému, zda o tom dále přemýšlí a snaží se o zdokonalení metody a přínosu pro druhé. Docentka Horáková svoji úlohu splnila dokonale.

V roce 1975 obhajuje úspěšně habilitační práci s tématikou . Povrchové varixy a jejich kožní komplikace.

V roce 1977 vydává knihu. Křečové žíly,Etiopatogenese, vyšetřovací metody, léčení a prevence.

Celkem odpublikovala 95 odborných prací, napsala 4 x skripta z oboru dermatovenerologie, vydala monografii Dětské dermatovenerologie.

V roce 1980 vydává knihu: Jak ošetřovat křečové žíly. Rady nemocným. Tato kniha se stala nejoblíbenější knihou pacientů roku 1980. Proto vydává docentka Horáková její rozšířené vydání v roce 1989.

Pro naši republiku byla veliká čest, když docentka Horáková byla zvolena v Bruselu v roce 1982 do funkce Vice-prezidenta mezinárodní flebologické unie. Do této funkce opakovaně volena po čtyři volební období, což bylo velkým vyznamenáním. Potom byla jmenována čestným Vice-prezidentem.

V roce 1990 úspěšně obhajuje svoji doktorskou práci s tématikou : Sklerotizace jako léčebná metoda varixů.

Na Flebologické konferenci v Plzni v roce 1991 jako první poukazuje na velký význam kompresivní terapie, jako základní léčebnou metodu poruch žilního a lymfatického oběhu. V roce 2002 vydává:  Kompresivní terapie. Podklady, význam a použití kompresivních punčoch.

V roce 1992 se jí podařilo založit samostatnou Českou flebologickou společnost, která vznikla z Flebologické sekce Čsl. Dermatologické společnosti. Stala se tímto jejím prvním prezidentem do roku 1994 a dále pak jejím čestným prezidentem.Rozvíjí bohatou spolupráci s předními světovými flebology.

V Praze roku 1996 jí byl uděleno čestné členství České dermatovenerologické společnosti. Přestože flebologii obětovala svůj život, vždy se cítila dermatologem a velice si vážila a vysoce hodnotila nadějné, šikovné mládí v dermatologii, jak se vyjadřovala o docentce Janě Hercogové.

Docentka Horáková měla neobyčejnou vnitřní sílu a energii!! Ani na okamžik se neváhala  pustit ve svých 67 letech do budování své soukromé ordinace, kterou vystavěla v roce 1992-3,  a slavnostně otevřela v lednu 1994, kde, jak se sama vyjádřila, začíná žít...!

Sjíždějí se za ní pacienti z celé republiky a ona rozdává i dále s velikou láskou vysokou odbornou péči, ale přitom dokáže i naslouchat a těšit svoje svěřené ovečky.

Pracuje nepřetržitě v ordinaci, a to až do 18. července 2003, a je neuvěřitelné, že i ve svých 78 letech zvládala pracovat i 12 hodin  bez nějaké pauzy!!!

Zůstává neuvěřitelně statečná, i když stojí před nejtěžší zkouškou a postrachem každého z nás, a to je smrt, neboť nikdo z nás není pánem svého života a ani pánem smrti. Dodává všem, kdo byli s ní, ještě sílu a neuvěřitelným humorem dokázala i hodnotit celou situaci, a povzbuzuje a těší celé své okolí. Těší se na budoucí život  v plnosti s patřením na Boží tvář a je živým důkazem, že život se mění, ale nekončí. Ona nemizí někde v temnotě, ale zůstává, jejikož jen Láska má cenu a smrt ji  nemůže ukončit.

Dr. med MUDr. Magdalena Anna Horáková,

narozena 19.února 1963 v Praze.

Moje matka Doc. MUDr. Maruřka Horáková, Dr.Sc., byla zakladatelka České Flebologické společnosti a přednosta dětské kožní kliniky II. Lékařské fakulty University Karlovy v Praze v Motole. Jako první se zabývala problematikou výskytu varixů v dětském věku a získala tím mezinárodní uznání. Stává se v r. 1983 Vice prezidentem Mezinárodní flebologické unie.

Můj otec Doc.MUDr. Jaromír Vojtěch Horák, Dr.Sc., byl vedoucí katedry tělovýchovného lékařství I. Lékařské fakulty Universirty Karlovy v Praze a byl presidentem České Společnosti tělovýchovného lékařství. Byl nositelem Purkyňovy medaile České lékařské společnosti JEP, veřejného uznání Za zásluhy a rozvoj čs. tělesné výchovy. Jako interní lékař se úzce zabýval kardiologií a velmi obohatil lékaře i laiky svými poznatky o infarktu myokardu a výzkumy týkající se cholesterolu..

V Praze jsem absolvovala základní školu od r. 1969, kdy po dvou letech jsem udělala zkoušky na výběrovou základní školu zaměřenou na rozšířenou výuku francouzštiny ve Vojtěšské ulici v Praze.

Vzpomínám velmi vděčně na toto období mého života, jelikož naše paní učitelka Jarmila Procházková, kterou dostala naše třída na francouzštinu, byla mimořádná žena, která svoji práci měla jako poslání. Její hodiny francouzštiny nebyly hodiny jako ve škole, ale jako něco, na co se člověk vyloženě těší, dokázala tak úžasně zaujmout, že to byly hodiny jako v pohádce.!!!

Základní školu jsem dokončila v r. 1977 a potom následovalo studium gymnázia Budějovická v Praze 4, kde jsem v r. 1981 maturovala.

Měla jsem velikou touhu jít ve stopách svých rodičů a již od první třidy to byl můj sen.

Když jsem byla přijata v červenci r. 1981 na I. Lékařskou fakultu University Karlovy v Praze měla jsem pocit, že mám křídla a mohu se rozletět jako orli!

V roce 1987 jsem na I. Lékařské fakultě University Karlovy v Praze promovala.

Toužila jsem se zabývat křečovými žilami jako moje mamička. Jí vděčím za celý svůj další start, protože moje mamička věděla, co potřebuje perfektní základ, abych mohla samostatně pracovat. Sdělila mi, že se musím přihlásit na aspiranturu do DDR. Tato její myšlenka mne zpočátku vyděsila. Nechtělo se mi, ale poslechla jsem. S odstupem doby jsme vysoce odcenila, její vedení... Složila jsme zkoušky a rok jsme musela čekat, než se aspirantura vyřídila papírově. Tím jsem jeden rok pracovala v Ústavu histologie a embryologie III. Lékařské fakulty na Vinohradech.pod vedením Doc.MUDr. Hany Pohunkové, která byla velmi dobrým odborníkem. I zde to byl pro mne přínos, jelikož jsem velmi podrobně pod mikroskopem mohla sledovat stavbu cév.

Toužila jsem dělat chirurgii. Již jako malá, když jsem chodila hrát na klavír, tak moje paní profesorka vždy mamičce říkala: „ Ona je úžasně šikovná“. Říkala to zcela vážně, jelikož jsem neměla až zase tolik sluch. Avšak i přes tuto překážku, díky daru zručnosti, jsem se dokázala naučit i těžké skladby. Zcela bez potíží jsem hrála romantiky , nejraději Chopina. Ale jakmile bych měla zahrát J.S.Bacha, tak tam by nikdo nepoznal, že hraji Bacha, jelikož Bach je v muzice základ, jak říkala moje profesorka! Zde je již zapotřebí sluch!. Svoji manuální zručnost jsem chtěla vložit do chirurgie. Mamička mne v tom velmi podporovala a říkala mi, že musím dělat něco svýma rukama, jelikož tam je moje místo, ale nechtěla mne pustit na velkou chirurgii. Vedla mne směrem na dermatologii, která má rozsáhlou část korektivní dermatologie, kde tato drobná chirurgie se jí zdála pro mne lepší.

V září r. 1988 jsem nastoupila aspiranturu na klinice Dermatovenerologie na Humboldtově Universitě v Berlíně na klinice v Charité. První rok byl pro mne téměř k nevydržení!! Velmi těžké bylo i to, že moje rodná sestra dvojče nastouipila v Halle a ta je vzdálená od Berlína několik hodin cesty. Myslela jsem, že to nezvládnu. Po třech prvních měsících jsem mamičce trochu naznačila, že bych raději domů. Ona zvedla obočí a řekla: „ To se opovaž!“ Uplynul rok a náhle vše bylo snažší. Na klinice bylo plno mladých bezvadných kolegů, kteří mi dost pomáhali, když jsem něčemu nerozuměla, ale dále tam bylo úžasné odborné vedení staršími a zkošenými lékaři. Hodně jsem se naučila.

Obhájila jsem doktorát na Humboldtově Universitě v Berlíně v lednu 1992. Téhož roku jsem složila atestaci z oboru dermatovenerologie a začala jsem pracovat několik měsíců u mé mamičky. Přihlásila jsem se na konkurs flebologického stipendia do Vídně, který jsem vyhrála a nastoupila jsem na kliniku Prof. Partsche, významného flebologa. Pan profesor mi hned uložil rozsáhlou práci, za kterou jsem mu byla velmi vděčná, jelikož jsem se opravdu ve flebologii velmi zdokonalila. Ve Vídni jsem pak byla něco přes rok a prožila jsem zde krásné období, již jsem zde pracova na sále a dělala svoji vysněnou flebektomii. Po dokončení práce jsem odjela ještě do Francie, kde jsem pobyla ve Strasbourgu u slavného flebologa Roberta Stemmera a Dr. Christiana Furderera, který mne naučil u flebektomie pracovat s jehlou místo skalpelu. Tím jsem úžasně získala, jelikož práce s jehlou je mnohem lepší pro pacienta než skalpel, jelikož se to projeví v kosmetickém efektu. Díky Robertu Stemmerovi jsem mohla navštívit semináře v Příži a Canne, kde to byl obrovský další přínos pro moji práci. V Canne jsem se seznámila s manželským párem Jacques et Constantia Dortu, kteří nesmírně ovlivnili můj dalčí vývoj. Provedli jako první flebektomii samotné kmenové žíly -velké safény. Na jejichj techniku jsem navázala. Fascinivala mě především v tom, že totiž provedli krosektomii suprafasciálně, to znamená podvaz velké kmenové žíly nad hlavní vazivovou blanou(fascia muscularis). Tuto blánu nepřekračují, a tím se vyhnuli komplikacím poranění mízních drah, tepen a nervů, které se mohou přihodit u klasické operace s krosektomií, která překračuje hlavní vazivovouj blánu (fascia muscularis), takže je vždy subfasciální.

V roce 1994 jsem začala pracovat v nové ordinaci, kterou vybudovala moje mamička v Holečkově ulici.. Začátky nebyly jednoduché. Chtěly jsme vybavit orsdinaci sonografy, tím bylo zapotřebí pracovat od rána do večera,

Moji touhou bylo vylepšit operativu varixů, co možná nejvíce snížit návratnost.. Dalo to hodně práce - vyhodnocování pacientů o dovolené a po sobotách. Výsledek se dostavil.Vypracovala jsem nový postup a provedení metody, kdy provádím odstranění nejen hlavní kmenové žíly, nýbrž současně i obě přídatné kmenové žíly na stehně. Když pacient přijde na zákrok včas, tak je možné současně řešit i čtvrtou kmenovou žílu na lýtku. Timto novým postupem jsem dosáhla výrazné snížení návratnosti žil.

Moji velkou oporou je paní Doc. MUDr. Jitka Kočová,(Ústav histologie a embryologie v Plzni),která se zabývala jako první vývojem povrchového a hlubokého žilního systému. Spolu s as. Věrou Křížkovou se zdařilo dospět k cenným závěrum viz literatura. Díky histologii křečových žil jsem mohla více proniknout ke složitosti žilní stěny, která je velmi odlišná průsvitem cévy i tloušťkou stěny na různých místech komčetiny v průběhu samotné jedné žíly. Flebektomii tato rozdílnost v průběhu žíly nevadí, kdežto laserové techniky i chirurgii tato rozdílnost činí značná omezení v provedení výkonu.

Dr. med MUDr. Elena Horáková,

Narodila jsem se 19.2.19 63 v Praze.

V Praze jsem navštěvovala základní školu a potom gymnasium, kde jsem v r. 1981 maturovala.
V září  r. 1981 jsem začala studovat II. Lékařskou fakultu Karlovy university v Praze. Studium jsem ukončila státními rigorózními zkouškami v r. 1987 a tím získala titul MUDr.(medicinae universae doktor). Začala jsem pracovat na 2. dětské klinice Fakultní nemocnice II. Lékařské fakulty Praha 5 -  Motol, kde jsem měla stáž 8 měsíců. Dále jsem byla na stáži tři měsíce trvajíci na kožní klinice III. lékařské fakulty University Karlovy v Praze. Od září r. 1988 jsem nastoupila na kožní klinice a poliklinice lékařské fakulty Univesity Martina Luthera  Halle –Wittenberg v Německu, kde jsem pracovala  jako aspirantka tři roky . Toto období jsem ukončila obhajobou doktorské práce v oboru kožního lékařství v listopadu r. 1991, kdy jsem získala titul Dr.med.
Od roku 1991 se začínám, ještě více než před tím, specializovat na onemocnění žil dolních končetin díky mé mamičce Prof. MUDr. Maruši Horákové ,DrSc., která byla přednostou kožní kliniky 2.Lékařské fakulty University karlovy v Praze a byla zakladatelkou České flebologické společnosti a vice-pesidentem mezinárodní flebologické unie.Prof. MUDr. Horáková se specializovala na onemocnění žil dolních končetin již od roku 1966. Mamička mne posílá na měsíční stáž do Francie, do Strasbourgu a po této době se vracím a pracuji pod jejím vedením až do její smrti v roce 2003.